JEDNORÁZOVKA: Tajemné setkání..?

4. prosince 2010 v 20:03 | Aleesha |  - Jednorázové akce
Tak jedna jednorázovka, která byla napsána během dvou dnů. Doufám, že se vám bude líbit. Podle mě je docela zajímavá. Akorát jsem možná ten konec opravdu urichlila. No posuďte vy sami. Aleesh..

Už dlouho mě nikdo nepolíbil na ústa, už dlouho mi nikdo neřekl "mám tě rád". Už dlouho jsem sama. Co je to láska..? Trápení, Bolest, Smutek a Slzy..? Vážně.. Tím pádem lásku nenávidím. Sedla jsem si k počítači a zapnula youtube. Začala jsem pouštět jednu smutnou písničku za druhou.
Asi po hodině brečení, jsem se rozhodla písničky vypnout. Zalezla jsem pod peřinu a tiše brečela. O chvíli později mě zmohl spánek a já naštěstí usnula.

Z ničeho nic jsem se ale probudila. Úplně zpocená, a ubrečená. Probudila jsem se s výkřikem. Zapřemýšlela jsem. Zdál se mi sen, který se mi už zdál několikrát.

On, ten nejskvělejší kluk mě pozval na rande. Ukázalo se nakonec, že jeho pozvání byl jen hloupí žert. Sázka! Vsadit se s kámošem, že když semnou bude mít rande.. koupí mu flašku, čeho bude chtít.
Rande semnou za flašku.

Teď už se musím mému snu jen smát. I když mě to občas děsí. Už čtrnáct dní v kuse. Připadá mi to docela dost děsivé. Občas se mé sny stávají pravdou. Jenže tenhle sen je asi ten nejmíň pravděpodobný jaký se mi kdy zdál. Semnou kluci nechtějí mít nic společného. Ty co znám, pro ně jsem jen kámoška a nic víc. A možná je to tak lepší. Stejně jsem jen ten typ to ubližuje.

Po chvíli jsem ale opět usnula.

Pak už se mi nezdály žádné sny a za to jsem byla ráda. Divoké sny, to je to poslední po čem zrovna teď toužím.

Do dnešního dne jsem vylezla z postele pravou nohou. Tak bych měla mít den vcelku v klidu.
Jako každé ráno jsem zašla jako první do koupelny. Umyla jsem se, namalovala a učesala. Pak jsem přešla z koupelny ke své obrovské skříni. Vytáhla jsem z ní tmavé džíny, šedý top a nakonec černou mikinu. Skříň jsem zavřela a podívala se do velikého zrcadla abych si odsouhlasila, jestli takhle můžu jít do školy. Nakonec jsem se rozhodla pro odpověď ano.
"Snídaně" zavolala na mě mamka z kuchyně. V rychlosti jsem popadla svůj batoh s peace znakama a seběhla schody, rovnou na chodbu, která už voněla od čerstvých zapečených toastů. Jeden jsem si vzala a k tomu sklenici mléka.
"Pospěš, jestli chceš hodit do školy Elliso" Popadla jsem tedy batoh a už utíkala do auta. Samozdřejmně jsem se před tím ještě stihla obout boty. Když jsem pohodlně usedla do předu vedle řidiče dala jsem si sluchátka do uší. Právě mi tam začal hrát Rytmus.
Ani jsem si cesty moc nevšímala. Jenom mě upoutal veliký barák, natřen na bílou barvu. Cesta utekla celkem rychle. Ani jsem se nestihla pořádně rozkoukat a my stály pře školní budovou. Jako v mdlobách jsem vylezla z auta. Tušila jsem něco špatného, jen jsem zatím nevěděla co.
"Ahoj mami" pípla jsem směrem k ní a zabouchla dveře. Mamka jen pokynula hlavou. Už zřejmě byla zvyklá na moje výpadky. Okamžitě odjela a já pořád jako nepřítomná jsem šla směrem ke dveřím, které vedly do takzvané 'cvokárny'. Chtěla jsem vzít za kliku, ale to zřejmě napadlo i člověka vedle mě. Naše prsty se lehce střetly a já jako bych dostala elektrický šok. Nechápala jsem..
Podívala jsem se na neznámého. Byl to kluk kolem 17let. Byl velice pohledný. Jeho černé vlasy mu lemovaly obličej. Pár pramínků mu padaly do obličeje. Koukal na mě svýma hlubokýma, tajemnýma a hnědýma očima. Jeho pohled byl vyplašený, ale zároveň smířený. Na první pohled vypadal jako stydlivější typ.
"Promiň.. jsem Tom" jeho jméno bylo tak krásné přesně jako jeho obličej.
"Liss, to je v pohodě" věnovala jsem mu ten nejkrásnější pohled. Pak jsem ale v rychlosti vzala za kliku a přesně řečeno jsem zdrhala do školy. Šla jsem rychlím krokem a zastavila jsem se až už třídy. To už jsem vyrovnaně vstoupila. Nikdo se na mě nepodíval. Takže zřejmě nikdo ten malí incident před minutou ani nezahlídl. Šla jsem na své místo úplně vzadu, kde už seděla moje kamarádka.
"Ahoj Liss" pozdravila mě.
"Ahoj Luce" usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila. Posadila jsem se vedle své nejlepší kamarádky a nasadila si do uší znovu sluchátka. Tentokrát jsem si tam pustila smutné písničky. Přemýšlela jsem o Tomovi. Záhadně a rychle jsem zmizela a to jsem neměla dělat. Teď už nebudu mít možnost s ním promluvit. Bude si o mě myslet, že jsem husa hloupá a to možná jsem. Předvedla jsem se jako arogantní kráva. V hlavě se mi honí otázky. Uvidím ho ještě? Bude si mě pamatovat?
Když se zamyslím nad tím vším, docela chápu proč jsem odešla. Dostala jsem prostě strach. Ten hloupí sen. Nemůžu přeci navždy věřit ve své sny.
Ale co. Uvědomila jsem si to opravdu brzo. No co stalo se. Tohle pro mě končí.
Ani jsem si neuvědomila, že naše učitelka vešla do třídy. Vykládala něco o rozpadu Říma. Upřímně ani mě to nezajímalo. Měla jsem myšlenky úplně někde jinde. Podívala jsem se na mobila abych zjistila, kolik je hodin. Za pět minut zvoní. Hodina uběhla rychle a když zazvonilo, vyběhla jsem bez jediného slova na chodbu. Toužila jsem ho znovu potkat i když jeho obličej jsem měla před svým obličejem. Úplně do detailu.
Zašla jsem na záchod. A když jsem vycházela, vyšla jsem tak prudce, že jsem do někoho vrazila. Upadla jsem přímo na zadek. Podívala jsem se do obličeje člověka co mě srazil. Byl to on. Tom. Pomohl mi vstát.
"Ahoj, další podařené setkání nemyslíš..? Jestli se ještě někdy takhle střetneme asi tě pozvu na rande" šibalsky se na mě podíval a mrknul.
"Platí" usmála jsem se.
"Tak se zatím měj krásná Liss. Uvidíme se" přikývla jsem na znamení souhlasu. Otočil se směrem na odchod. Já jen sledovala jak mizí za rohem.
Povzdechla jsem si a vrátila se zpátky do třídy. Dnes jsem úplně duchem nepřítomná. S kamarádkou jsem během další hodiny sotva promluvila. Zahrnovala mě otázkami, ale já jí vždy jen jedním slovem odbila.

Zbývaly tři hodiny do konce vyučování a ty uběhly opravdu rychle. Zazvonilo pro dnešek naposled a já odcházím zklamaně ze školy. Ve škole jsem už Toma nepotkala. Doufala jsem, že do něj omylem vrazím cestou ze školy, ale nestalo se tak. Došla jsem bezpečně k našemu baráku. Odemkla jsem si klíčkem a otevřela dveře. Vytáhla klíčky a zabouchla za sebou.
Mamka nebyla doma. Šla jsem k ledničce a přečetla si vzkaz.

"Liss, v práci budu až do večera. V troubě máš zapečené brambory. Máma"

Otevřela jsem troubu a vyndala jídlo co mi mamča přichystala. Nandala jsem si trochu na talíř a hodila do mikrovlnky. Z lednice jsem vytáhla pomerančový džus a trochu si nalila do skleničky. Trouba pípla a vypnula se. Vzala jsem jídlo a položila si ho na stůl a sedla si. Najednou zazvonil zvonek. Přiběhla jsem ke dveřím. Otevřela a tam stál on.
"Dopis pro Ellisu Niccolsnovou." Usmál se na mě. Dopis jsem si vzala.
"Díky" řekla jsem směrem k němu.
"Další setkání, tomu říkám náhoda. Víš na čem jsme se domluvily..?" přikývla jsem.
"Rande" pípla jsem.
"Kam půjdeme?" řekl rozhodně. Vůbec se nestyděl a bral to za samozřejmost.
"Jdeš dál?" optala jsem se ho. Negativně přikývl.
"Promiň musím jít. Uvidíme se zítra ve škole a domluvíme se. Někam tě vezmu po škole. Pokud chceš" Zabouchla jsem za ním dveře. Pozval mě na rande a zřejmě v tom žádný žert nebude. Byla jsem šťastná, v tom jsem si ale vzpomněla na dopis, který jsem pořád ještě drtila v ruce.
"Ahoj Liss. První setkání byla náhoda, pro mě krásná náhoda. Druhé naše setkání bylo plánované. Čekal jsem než výjdeš ze třídy. Ty ses pořád rozhlížela a když jsem chtěl jít za tebou najednou si zmizela na záchodech. Tak jsem tedy počkal než výjdeš. To že jsi upadla nebylo naschvál, ale další setkání bylo za námi. Při tom druhém jsem ti řekl, že když se ještě jednou náhodně potkáme, pozvu tě na rande. Pak už jsem tě ve škole nezahlédl. Od tvé kamarádky Lucy jsem zjistil kde bydlíš. Nechtěl jsem dále čekat a zase jsem té náhodě pomohl. Když ses mě poprvé dotkla, něco se semnou stalo. Bylo to elektrický a vzrušující. Asi jsem se na první pohled zamiloval. Tom" byla jsem ohromě šťastná. Vše nakonec dopadlo dobře.

Komenty..? :)..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama